Egypt

Chrámy

28. listopadu 2009 v 15:23 | Rikki
Chrámy starověkého Egypta vzbuzovaly po celé věky úctu. I v současnosti žasnou návštěvníci nad jejich velkolepostí- jejich velikostí, nádherou a nad detaily reliéfů na stěnách. Aby nebyly zničeny, stavěli Egypťané tyto rozsáhlé stavby z kamene na okraji pouště za hranicí zátopového území Nilu. Ve všech sídlech pochopitelně dosud stojí nejnovější stavby. Většinu chrámů nestavěli faraoni, ale pocházejí z Ptolemaiovského období. Stávalo se, že některé kultovní středisko bylo po celá staletí zasvěceno určitému božstvu, ale samotný chrám byl přestavěn- někdy i vícekrát.

Architektonické kouzlo velkých náboženských staveb nelze přehlédnout, ale pokud chceme zjistit, co se odehrávalo uvnitř, musíme sáhnout k pečlivějšímu zkoumání. Na stěnách chrámů nacházíme nápisy, stejně jako jsou na papyrech zaznamenány chvalozpěvy, modlitby, administrativní záznamy a oběti. Z těchto zdrojů si můžeme vytvořit obrázek o úloze různých kněží a pochopit obřady velekněze, který byl ve velmi důvěrném vztahu s božstvem sídlícím v chrámu.


©Kopíruj pouze se zdrojem!!!!!!!


Řeka Nil

28. listopadu 2009 v 15:19 | Rikki
Jméno Nil pochází z řeckého Neilos, které znamená údolí nebo údolí řeky. Řeka na severu zaplavuje velké území Egyptu a zanechává zde po staletí černé sedimenty. Proto staří Egypťané nazývali řeku Ar nebo Aur - Černá. Řekové a Egypťané předtím dali řece název Kem či Kemi, které lze též přeložit jako černý. Tato "černota" řeky Nil dala základ pro vývoj mnoha civilizací.

Nil je svou délkou 6 671 km druhou nejdelší řekou na světě. Pramení v Burundi jižně od rovníku a teče na sever přes severovýchodní Afriku a nakonec se vlévá do Středozemního moře. Nil má tři hlavní zdrojnice. V Etiopských vysočinách teče voda z Modrého Nilu a Atbary. Hlavní tok Bílého Nilu protéká Viktoriiným jezerem, jezerem Kyoga a Albertovým jezerem. Povodí Nilu je velmi rozsáhlé a zabírá plochu okolo 1/10 celého afrického kontinentu. Toto uzemí zahrnuje konkrétně Tanzanii, Burundi, Rwandy, DR Konga, Keňu, Ugandu, Etiopii, Súdán a Egypt. Odhaduje se, že odvodňuje plochu 3 349 000 km2.

Jméno Nil pochází z řeckého Neilos, které znamená údolí nebo údolí řeky. Řeka na severu zaplavuje velké území Egyptu a zanechává zde po staletí černé sedimenty. Proto staří Egypťané nazývali řeku Ar nebo Aur - Černá. Řekové a Egypťané předtím dali řece název Kem či Kemi, které lze též přeložit jako černý. Tato "černota" řeky Nil dala základ pro vývoj mnoha civilizací. Lidé žijící v okolí řeky vylepšili dovednost a um v obdělávání půdy a byli jedněmi z prvních, kteří využívali pluh a zavlažování.

Nil nikdy nevysychá a dovoluje zemědělsky využívat půdu na svých březích po celý rok. Společně s vyššími teplotami dávají pole úrodu několikrát do roka. Dochází zde však k velkým ztrátám vody v důsledku vypařování.

Vedle základní role v zemědělství hraje Nil také důležitou úlohu v dopravě. Během záplav je řeka v podstatě jedinou dopravní tepnou. Během 20. století však tuto úlohu pomalu přebírá letecká a automobilová doprava. Nová výstavba cest, letišť a železnice jsou dnes hlavními konkurenty Nilu.

Hladina Nilu v Egytpě stoupá v létě. Je to zapříčiněno velkými srážkami v tropických a rovníkových oblastech a hlavně v Etiopské vysočině.
V dubnu začínají povodně v jižním Súdánu. Oblasti Asuánu v Egyptě dosáhne povodeň v červenci. Ta vrcholí v září . Do Káhiry dorazí až v říjnu. Během listopadu a prosince povodeň rychle opadá. Nejnižší hladinu má Nil mezi březnem a květnem. Každoroční záplavy jsou dnes regulovány prostřednictvím Asuánské přehrady.
Celkové množství vody je značné, z Viktoriina jezera vytéká průměrně 23 km3 za rok. Z Albertova jezera je odtok 25 km3 za rok (asi 800m3/s).
Toto velké množství má hlavní zásluhu na relativně stálé hladině vody v průběhu roku. Bílý Nil odevzdá 80% své vody Nilu, 20% se vypaří. Bílý Nil je zásobován vodou z řeky Sobat z Etiopských vysočin a ostatní řeky tečou z oblasti východoafrických příkopových propadlin.
Křivka průtoků Nilu během roku pod Asuánskou přehradou. Na obrázku je vidět i podíl jednotlivých zdrojnic Nilu.



Křivka průtoků Nilu (v m3/s) během roku pod Asuánskou přehradou. Na obrázku je vidět i podíl jednotlivých zdrojnic Nilu ↑

Takto Egypťané vyznačovali řeku Nil:


©Kopíruj pouze se zdrojem!!!!!!!

Cleopatra

28. listopadu 2009 v 15:18 | Rikki
O Kleopatře lze říci, že patřila k nejslavnějším postavám starověku. Vlády nad Egyptem se ujala po smrti svého otce roku 51 před n. l. Vládkyní se stala v osmnácti letech. Vynikala nejen krásou, ale i krutostí. V touze po moci nechala usmrtit svého bratra a později i svou sestru.

Podle dějepisců měla mimořádné osobní kouzlo a neskonalou touhu co nejdéle si uchovat mladistvý vzhled. Z toho důvodu se pravidelně koupala v mléce oslic. Krása, půvab a bystrost ji pomohly získat přízeň římského císaře, Gaia Julia Caesara.

Po jeho smrti se stala manželkou dalšího do dějin zapsaného muže. Antonia, s nímž měla tři děti. Půvab prý si uchovala až do své smrti, do 31 před n. letopočtem, kdy ukončila svůj život (dala se uštknout hadem). Stalo se tak po porážce egyptských vojsk a sebevraždě jejího chrabrého manžela. Porážku zavinila svým neústupným chováním, cítila se pokořena a nedokázala se vyrovnat se ztrátou manžela i svého trůnu. Kleopatrou vymřel slavný rod Ptolemaiovců, kteří vládli egyptské říši celých 300 let. Cizí rukou přišly o život všechny její děti.



©Kopíruj pouze se zdrojem!!!!!!!

Tutanchamon

28. listopadu 2009 v 15:16 | Rikki
Tutanchamon - hrob faraonova chlapce
Snad žádný z tisícovek dříve objevených hrobů, neobsahoval byť jen malý zlomek toho, co bylo nalezeno v jediné nedotčené hrobce v celých dějinách archeologie. 2 250 předmětů, které tvořily pohřební výbavu mladého faraona, stejně jako jeho sarkovág z masivního zlata, zůstalo uchráněno a zázrakem přežilo zhruba 35 století. Tutanchamonovu hrobku, našel slavný argeolog Howard Carter, který našel sice mnoho jiných hrobek, ale bohužel vkradených, a tak neměli tak úžasnou cenu jako právě Tutanchamonova hrobka.

Faraonovo prokletí
V letech, jež následovala po jeho senzačním objevu, musel Howard Carter vést nejnáročnější bitvu proti velmi rozšířenému názoru o domnělém hrozném prokletí, které se vznášelo nad Tutanchamonovou hrobkou a obecně nad všemi hroby faraonů. Víra, že pro narušitele věčného spánku králů je přichystaná násilná smrt, v těch letech významě sílila a svého vrcholu dosáhla právě v době odhalení Tutanchamonovy hrobky. Neví se zcela jistě, zdali několik smrtí bylo spojeno s nálezem hrobky a kletby, ale několik významných lidí, kteří hrobku objevily, opravdu zemřelo. Jedna smrti po bodnutí hmyzem, který vylétl z hrobky po jejím otevření, nekolik sebevražd a jeden muž, který si zčistajasna zbláznil.

Předměty nalezené v hrobce
V hrobce tohoto velmi význameného, mladého krále, se nalezly zcela výjimečné předměty. Nepoškozené pečetě; velká dřevěná pozlacená truhla, se čtyřmi ochranými božstvy po stranách; zdobený vějíř s péry; zdobený vůz; alabastrové nádoby, které obsahovali faraonovy vnitřnosti; velký, žulový sarkofág a mnohoé dalších...

Plánek hrobky:







©Kopíruj pouze se zdrojem!!!!!!!

Egyptské pyramidy

28. listopadu 2009 v 15:13 | Rikki
Jediným dodnes dochovaným divem Egypta jsou pyramidy. Ty jsou také nejstarší ze všech sedmi divů světa.



V Gíze jsou tři velké pyramidy. Ta největší byla původně vysoká 147 m. Je zhotovena ze 2,3 miliónů kamenných kvádrů, z nichž každý váží průměrně 2,5 tuny. V době své slávy byly pyramidy pokryty hladkou a lesklou vrstvou vápence.

Práce vyžadovala nasazení asi 100 000 dělníků. Při stavbě velké Chufevovy pyramidy byly kamenné bloky dobývány, dopravovány a usazovány ručně, každý den po dobu 20-ti let. Pyramidy byly stavěné vrstvu po vrstvě, jak byly bloky přisouvány na dřevěných saních po dlouhých rampách, spirálovitě obtáčejících pyramidu. Rampy byly nakonec rozebrány.

S pyramidami se setkáváme pouze v Dolním Egyptě, v okolí staré metropole. Když se dvůr usadil ve Wésetu, vzniklo zde i několik pyramid Rychle se však přešlo k hloubení hrobů ve skalách. Pyramida byla tedy typickým hrobem faraonů Staré říše a měla vždy týž sklon nebo úhel. Jestliže se některá od tohoto typu liší, znamená to, že nebyla úplně dokončena.

Hérodotos tvrdí, že viděl pyramidy se sochou sedícího faraona na vrcholku a podle něho měla takovéto ukončení i Chufevova pyramida. Zdá se však, že Hérodotos vnesl do této otázky zmatek. Nic nenaznačuje, že by byl kdy vrcholek pyramid nesl nějakou sochu. Na některých pyramidách, například na pyramidě Menkauroéově, se zachoval krásný obklad z velkých kamenných bloků. Plinius soudil, a patrně se nemýlil, že jednotlivé vrstvy obkladu tvořily kdysi různobarevné pruhy s pozlaceným blokem na vrcholku. Chodby vedoucí k pohřební komoře mají dokonalé opracování a někdy jsou zaklenuté. Avšak samotné komory, chodby a pohřební chrámy, mají stěny hladké, bez profilace, bez výzdoby a bez maleb. Dokonce ani v pyramidách IV. dynastie neneacházíme žádné hyeroglifické nápisy, byť to byly největší pyramidy z období, kdy se u dvora pěstoval výlučně kult Réa.

Člověk nemusí být odborníkem, aby si uvědomil, jak titánskou práci představovala stavba pyramid.Největší ze všech tří pyramid v Gíze - Chufevova - zaujímá plochu 48 000 metrů čtverečních a je vysoká 146 metrů. Fotografie nedávají správnou představu o obrovitosti této kamenné masy. Je třeba ji vidět, abychom pochopili, proč mezi sedmi divy světa stavěl starověk tyto památky na první místo.


©Kopíruj pouze se zdrojem!!!!!!!

Hyeroglyfy

28. listopadu 2009 v 15:11 | Rikki
Hieroglyfické písmo prošlo velmi rychlým vývojem od prostého obrázku k plnohodnotnému písmu. Impulsem k jeho vzniku byla pravděpodobně potřeba vyjádřit složitější údaje hospodářského, náboženského a správního rázu.

Stále platné písmo
Když chtěli Egypťané zapsat jména cizích panovníků, kteří Egyptu vládli, používali čistě fonetický zápis. Uvedu několik příkladů:

Perský král Kambýsés (525-522 př.n.l.)
(k-m-b-i-c-t)
Alexandr Veliký (332-323 př.n.l.)
(a-l-k-s-i-n-d-r-s)
Ptolemaiovci (305-30 př.n.l.)
(p-t-l-u-m-y-s)


Jednou ze zásad tohoto písma bylo seskupování jednotlivých znaků do imaginárních čtverců, které umožňovaly rychlejší orientaci v textu a zároveň zvyšovaly jeho úhlednost. Hieroglyfické písmo respektovalo zásady co nejnázornějšího ztvárnění postav, zvířat a předmětů. V období Nové říše bylo okolo 800 znaků, ale jejich počet se během času měnil.



©Kopíruj pouze se zdrojem!!!!!!!
 
 

Reklama